Kůzle

Brůča nikdy nemůže odolat, když mu kamarád nabídne tu srnu, tu kůzle či králíka. Neodmítl ani před cca 3 týdny nabídku na kůzle, tedy spíš mladou kozičku či kozlíka do 1 roka věku.
Dojeli jsme pro zvíře, naporcovali a napytlíkovali. V životě by se to u nás nemohlo zabíjet, jsme sice masožravci, ale útlocitní. Zvířata kupujeme již upravená jako pro řezníka - v půlkách.
Minulý týden, resp. v neděli opět nastal ten okamžik, co že uvaříme na pondělí do práce? A tak došlo na kozu. Vyndala jsem z mrazáku asi tak tříčtvrtěkilový pytlík masa na guláš, prohlédla ostatní suroviny v lednici a špajzu a dospěla k závěru, že v jednoduchosti je síla (hlavně když v neděli večer je většina surovin již v útrobách návštěv i našich).
Oloupala jsem čtyři velké cibule, asi tak 6 stroužků česneku, vylovila jednu zapomenutou plzeň a provedla apartní střih majoránce v květináči.
Vzala WOKA, na sádle orestovala docela zprudka maso a přendala ho do mého nejoblíbenějšího kastrolu - keramického s poklicí. Na pánvi na výpeku orestovala cibuli nakrájenou na půlkolečka a nasekaný česnek, přidala vrchem polévkovou lžíci sladké papriky a malou lžičku maďarské PISZTY, chvíli prohodila na pánvi, zalila skleničkou piva, aby se všechno ze stěn pánve odmočilo, a vše přendala do kastrůlku. Přidala ještě 3 bobkové listy, sůl, majoránku a na kostičky nakrájený plátek tmavého chleba bez kůrky a lžičku medu.
Kastrůlek jsem trochu dolila vodou, přikryla poklicí, strčila do trouby a nechala tam být téměř 2 hodiny při teplotě 200°C. Pak jsem troubu vypnula a šla spát. Druhý den ráno jsem nám připravovala krabičky do práce, podle vzhledu usoudila, že to bude jedlé, ale víc jsem se tím nezabývala, protože nebyl čas. V práci jsem si ohřála oběd a pak přišlo první sousto...V tom zvoní telefon. Brůča. "Tak teď jím to kůzlečí, poslyš to se ti ale moc povedlo, fakt jsem snad nikdy nic lepšího nejedl". Měla jsem samozřejmě radost a měl pravdu. Tato úprava mladého skopového je vskutku famózní.