Léto pryč - do zimy coby dup

Tak nám to zase pěkně uteklo. Koncem srpna, dokud děti chodily do školy,   jsme kupovali školní pomůcky, snažili se děti dostat do normálního režimu, protože dva měsíce žili zpravidla bez pravidel (tedy nežili jsme jak divoši, ale někdy k tomu nebylo daleko).  Teď posečená pole a vysoká modrá obloha mi připomínají, že kalendářně sice léto je, ale fakticky končí. O víkendu jsme sklidili švestky a odvezli je ke zkapalnění, pozorujeme, jak dozrávají jablka a hrušky a doufáme, že porostou houby.
Stále využíváme bazén a zřejmě ještě tak do konce října využívat budeme. V této souvislosti bych chtěla poznamenat, že v našich podnebních podmínkách je opravdu jediným řešením bazén krytý a vytápěný, protože jinak celá investice přijde v podstatě vniveč. Vím, že mi na to může někdo opáčit, že je lepší alespoň něco, ale já si to opravdu nemyslím. Kamarád má takovou věc na zahradě a když se může vykoupat tak 10 dní v roce je rád, zbytek doby čistí a čistí, no a věčně do toho musí cpát nějakou chemii, mimochodem nijak levnou, aby se nerozmnožily řasy. No a když už o tom mluvím, všude se inzeruje bazénová chemie. Celé pluky odborníků se tím živí. Nikde jsem však neviděla inzerát typu: "Nechcete bazénovou chemii? kupte si bazén se slanou vodou, spotřebujete za rok půl pytle soli (a možná ani to ne) a nemusíte se o nic víc starat. Nevěříte? Přijďte se podívat" A přitom to fakt funguje. Ale kdyby nám to neporadila jedna známá, možná bychom se o tom ani nedozvěděli.
Když už jsem v tom naříkání - dnes ráno jsme jeli svoji klasikou - D1. Kooperativa má na začátku takový nápis, zřejmě to má být reklama, ale moc to tak nevypadá. Zní to: "D1 zřejmě slouží k tomu, aby se co nejméně Pražáků dostalo do Brna". Nevím, co tím básník chtěl říci, ale být ředitelstvím silnic a dálnic, tak asi tento nápis nařídím odstranit. Budí to dojem, že vjíždíte na silnici, která je krajně nebezpečná sama o sobě a což teprve, když ještě blbě řídíte. Nicméně, pokud jste v roli uživatele této dálnice, musíte trochu cynicky souhlasit. Na 11 km byla opět bouračka a 7 km fronta. Když jsme dojeli na místo, byla na krajnici odstavena dvě auta. Jedno mělo prasklý nárazník a jedno trochu promáčklý blatník. Tuto havárii řešily posádky dvou policejních aut a jedna záchranka. Všichni puštěné majáky, takže to vypadalo, že tam je hotový masakr. Rozesmála jsem Brůču, když jsem poznamenala, že je zřejmě třeba dát nárazník do sádry a k blatníku přiložit kompresní obvaz. Hm, opáčil, možná je třeba  dát motoru umělé dýchání.
Jak jsme tak poskakovali tou dlouhou kolonou, začala jsem pozorovat okolní řidiče. Ve vedlejším proudu jeli manželé tak kolem padesátky ve starší Felicii. Manželka na místě spolujezdce neustále telefonovala, tvářila se otráveně a neustále nadávala,myslím, že částečně i na svého muže, protože neuměl tu prostou věc vznést Feldu do vzduchu a přeskočit ta pitomá auta, která jí bránila v pohybu vpřed. Bylo na něm vidět, že je naprosto vystresovaný už jen z toho, že auto opravdu poposkakovalo, jednou i chcíplo. Pak náš pruh skoro zastavil, tak nás Felda předjela. Když jsme se rozjeli, tak najednou vidím, ejhle Felda ducla do před ní jedoucího auta zřejmě ve snaze je pošťouchnout vpřed. Neslyšela jsem, co paní říká, ale když jsme je míjeli, očividně nezměnila repertoár, nadávala manželovi. Zřejmě proto, že se mu nezdařilo rozrazit auta a jet.

Jak šla Verunka "z domova"

Verunka, moje prvorozená vnučka, na Brůčíně zdárně prospívá, krásně spinká, krásně papá, krásně kaká.... No prostě jde jí to. Leč tuto středu nastala nutnost dítě odložit na hlídání tetě Kačeně, protože maminka musela na prohlídku k doktorovi do Prahy. Takže jsme ráno vstali, zabalili vše potřebné pro dítě, ráno v půl sedmé je strčili do kočárku a dcera vyjela k předání dítěte o pár chalup dál. Verunka se na to tvářila všelijak, ba se i mračila. Ale k dalším projevům nelibosti nedošlo a tak jsme celkem v klidu vyrazili ku Praze za pracovními a zdravotními povinnostmi. Ve středu mám "dlouhou" a tak jsme se vraceli až kolem půl sedmé večer. Verunka s opatrovací četou (protože na to hlídání si to nenechala ujít ještě druhá babička) ale nikde. Lenka volá, kde že jsou, a ony že jsou na návštěvě u tety Zdenky. Tak jo. Přiharcovaly holky až skoro v osm. Verunka byla vykoupána, nakrmena a uložena, usnula jako dřevo, protože to bylo zážitků! No ale teď to přišlo. Sedli jsme si do přístřešku na kus řeči s Káčou. V naprosto podrobné zprávě jsme se pak další dvě hodiny dozvídali nejen co všechno Verunka ten den provedla a zažila, ale v té souvislosti i co podobného se kdy v rodině přihodilo. A tak se probralo papání, vyměšování, různé jiné zážitky i zkušenosti. Brůča byl čím dál zamlklejší a zamlklejší až nakonec navrhl změnu tématu. Jenže to už jsme šli spát. Další den byl krásný, teplý čtvrtek. Přijeli jsme o hodně dřív, už kolem páté a u nás opět něco jako mateřská školka. Lenka s Verunkou, Káča a ještě jedna Káča s Karolínkou, které jsou necelé 2 roky. Prostě Hawai. Bazén odkrytý, všechny v plavkách, miminka radostně dumlající dudlíky, prostě zemský ráj. Brůča přehlédl zkušeným zrakem to ženské srocení a šel sekat trávu. Než posekal, tak všechny odešly a Verunka šla taky do postýlky. Skoro se už stmívalo, když dorazil zcela nečekaně Bobeš. Už dlouho jsem neviděla tak nadšeného Brůču. "Člověče, já poslední dva dny jsem mezi samými ženskými, které nemluví o ničem jiném než o posraných plínách, já jsem tak rád, že jsi přišel"! No a tak probírali to, co probírají vždycky. Jak je to teď v práci čím dál horší, že se všude šetří, Bobešovi namontovali do auta GPS a musí mačkat knoflík, když jede soukromě (což je furt), Brůča starostlivě přikyvoval a sděloval, jak je těžké teď sehnat kšefty a že už nejsou tak výnosné a tak vůbec..... Je s podivem, že toto téma je neomrzí, ačkoliv je taky hodně frekventované. No holt to nejsou pokakané plínky jejich potomstva.

Jahodový záhon

Jak tak člověk stárne, tak je čím dál horší se ohýbat. A tak jsme vymysleli smělý projekt - visuté záhony. Máme výhodu, že máme svažitý pozemek, tak to jde. Naši hoši se do toho pustili s vervou jim vlastní. A tak Brůča v sobotu ráno s kvílením vstával, ale povinnost volala, Patrik už pobíhal po staveništi a připravoval realizaci projektu. Aby to bylo zajímavější, rozhodl se, že vytvoří zvláštní kamenný květináč pro mátu, která si to zasloužila tím, že přežila úplně všechno, počínaje bouráním stodoly. Všechno šlo úžasně, takže v sobotu k večeru dílo vypadalo takto:

Téměř ke konci práce náhle Brůča sprostě zaklel. Všichni jsme se otočili, cože se to děje. No taková blbost. Rozlomila se kovová páska na hadici v úchytu na vývod ze studně. Bez vody se těžko míchá beton, zalévá zahrada a dopouští bazén a tak Brůča sedl neprodleně do auta a vyrazil do Kolína do OBI. Předtím byl ještě dotázán Bobeš, zda někde u nich se nenachází stahovací páska, leč s výsledkem očekávaným, čili nic. Ale Bobeš využil situace a že musí pro barvu na plot, ančto by to už potřeboval, tedy ten plot. Za hodinu a půl se vrátili s barvou a páskami, barva dobrá, pásky malé. Brůča to vyřešil chytře. "Viď, že tam ráno sjedeš? Alespoň si zařídíš, já nemůžu, já musím vozit hlínu". No co by ne. Od Patrika jsem dostala kus hadice, abych nekoupila něco nepoužitelného. A tak jsem se ráno vydala, zakoupila 2 ks těch nesmyslů, samosebou zavdala příčinu ke smíchu místním ochmelkům u pumpy, protože jsem při tankování zapomněla zavřít víčko od nádrže a zastavila o pár metrů dál, abych ho zavřela, v OBI koupila ještě hnojivo na domácí kytky a v přiměřeném čase dorazila domů. Hoši již čekali a se zájmem se dotázali, kolik kusů že jsem koupila. Odpověď, že dva, je uklidnila, protože přiznali, že tento pokyn mi nedali a báli se, že koupím pouze jeden. A oba čile vyrazili zprovoznit vodu. "Patriku, neviděl jsi někde kombinačky?" Patrik nevěděl, kde jsou kombinačky, nevěděl bohužel ani o žádných jiných kleštích, které jsme kdy měli, a které z mně nepochopitelných důvodů zmizely z povrchu zemského. Dokonce zmizely i oba francouzáky, přičemž Brůča si vzpomněl, že ten velký půjčoval dědovi. No, sláva, tak aspoň něco. Po docela dlouhé době, kdy byly opakovaně prohledány obě dílny, trávník kolem žumpy, kam kombinačky mohly zapadnout, když se před dvěma měsíci vyvážela žumpa a bylo potřeba otevřít dekl a jiných přilehlých prostor, bylo zcela jisté, že kleště prostě nejsou, rozhodně ne tam, kde by je člověk hledal. V mysli mi proběhly obrázky, jak Brůča na horní zahradě krotí zdivočelé ostružiny, ale nemohla jsem si vzpomenout, zda je jen nepřivázal. Takže nakonec, když jsem jen otevřela pusu, tak Brůča zaječel "neříkej to!" No samosebou, že jsem chtěla poznamenat, že kdyby se věci dávaly na svá místa, nemuselo by se pak hodiny (a často bezvýsledně) hledat a utrácet zbytečně za koupení stále nových a nových věcí. Nakonec se opět jelo k Bobešovi, který je sice taky bordelář, ale kombinačky našel. Večer přišel Bobeš s Káčou na chvilku na kus řeči. Bobeš neponechal nic náhodě, jak přišel, zbalil kombinačky do kapsy, protože co kdyby se i ty jeho někam založily, že?

Brůča se šel odpoledně potěšit se svými milovanými jablíčky a vyfotil si je:

Kloubní preparát - a jak jsme pokročily

Tento příspěvek je vlastně pokračování toho prvního. Nyní jsme ve fázi, kdy jsme si nacvičily určitý rituál.
Chiki ví, že polknutí tablety je neodvratné a tak se už až zas tak nebrání - nebo možná měla reklama pravdu, chuť není tak strašná a třeba to i voní. Takže teď to funguje tak, že zavolám "Chiki, pojď budeme dělat "hodná""! No a ona přiběhne. Přibobkne a strašně začne vrtět ocasem a smát se. Nekecám, fakt se směje.
Vezmu tabletu, otevřu tlamičku, zasunu tabletu do krku kam až to jde, symbolicky podržím tlamičku, pes polkne a letí k lednici. Dostane kousek šunky a pro ten den je operace vyřízená. No a tak to funguje už docela dlouho. Jsou samozřejmě i excesy. Nezasunu dostatečně hluboko, pes dělá, že polkne a letí k lednici, v okamžiku, kdy dostane šunku, vyplivne tabletu. Ale už to není tak často jako dřív a bohdá nastanou časy, kdy při hesle "hodná" jezevčík dobrovolně otevře tlamičku a polkne sám tabletu.