30. narozeniny

Tak jsme oslavili naši nejstarší. Vzhledem k tomu, že jsem se oslavy zúčastnila pouze na začátku a kolem šesté jsem jako správná babička musela jít uložit a střežit spánek děťátka, tak o oslavě moc referovat nemůžu, ale přeci jen nějaké zážitky by se zřejmě daly komentovat. Na začátek jsme na pódium pro hudebníky umístili dětskou ohrádku, protože jsme si říkali, že tam Verunka bude mít přehled a bude hodná. Navíc tam měla část odpoledne i návštěvu - Adélku, která je o 3 měsíce starší, ale to té naší dračici nijak nepřekáželo. Chvíli si holky hrály, chvíli se pošťuchovaly, ale v zásadě byly hodné.
Oslava se zřejmě povedla, Lenka dorazila domů kolem desáté večerní s tím, že už je unavená a tak mi odpadla starost noční péče o vnučku. Ráno jsme vstaly - samosebou, že my tři holky - Verunka, Lenka a já - nejdříve a že bychom měly jít do hospody pro věci. Verunky se ujala "teta" a my s Lenkou vyrazily. To bylo panečku překvápko. Původně jsme byly přesvědčené, že zaplatíme nájem sálku a sud a nazdar. Ale tak jednoduše nám to neprošlo. Hostinskej nechtěl nic platit, ale musely jsme umýt nádobí a uklidit. Paní, která pomáhá v kuchyni si mě docela vychutnala. To se jí tak často nestane, aby její práci převzala paní inženýrka z Prahy s právničkou a ona je mohla tak trochu komandovat. Ale vydržely jsme s úsměvem. Pak přišly na pomoc ještě Týnky s Veronikou a já byla naopak vyslána do domácí kuchyně udělat nedělní oběd.
Nakonec bylo hotovo ještě před jedenáctou hodinou, ale náš hospodskej se nezapřel. Ano, sál zadarmo, ale za sud si napočítal o 500,- Kč víc. Inu nechci tu slevu zadarmo, že?

A mrzne hodně

Tento víkend jsme si užili s naší nejmladší. Teploměr spadl takořko až na dno svých možností k -25°C. Při této teplotě začala mrznout i voda v bazénu, tak jsme hodlali provést okamžitá ochranná opatření. Brůča v hospodě vyžebral několik prázdných petek  a vydali jsme se k hromadě písku. Jenže byl na kost, tak to nešlo. Máme v jedné bedničce sesypány různé staré šrouby a matky, tak jsme použili ty. Voda v domečku stále neteče, i když jsme tam pustili přímotop. Naštěstí nepomrzly brambory ve sklípku, což je však s podivem. Pes se naučil  ráno napřed podívat psími dveřmi, jak že je venku a teprve v případě nezbytné potřeby hbitě vyrazit na nejkratší možnou dobu. Ani se jí nedivím, představa vystrčené.... do toho mrazu mě taky neláká.
Protože se nedá nic moc dělat venku, vymýšlím si blbosti - upekla jsem žitné chlebánky, jsou docela jedlé.
Bohouš starší neustále nadšeně měří teplotu - tu na okně zvenku, tu pod jalovcem, tu na druhé straně, tu na plotě a když jsme tam přišli na kafe, tak byl neobyčejně hovorný, neboť nám musel sdělit, kde co naměřil. Bohouš mladší stále zadumaně zkoumá svůj zdravotní stav a zřejmě dospěl k závěru, že se to nelepší. To jej ale zároveň deklasuje jako společníka, což nechce, takže je to s ním zajímavé. V neděli přijeli známí a vytáhli ho na brusle, takže to byl zdráv a čilý.  My jsme v neděli naopak podlehli stříbrné nádheře slunečného zimního dne a šli řezat dříví. Ve třech jsme udělali pěknou hromadu, takže máme čím topit další týden. Pes byl venku s námi a mrzly mu tlapky, takže se pohyboval po chvíli jako baletka. Posílala jsem jí domů, ale nedbala a hrdině vydržela s námi. Pak jsme se vydali na kafe k Bobešům a protože opravdu hodně mrzlo, navlékla jsem jí psí bundu nepromokavou, zateplenou - model kostička. Moc jí to slušelo, ale všichni se jí smáli, protože na to není zvyklá a pořád se v tom ošívá.
No a to je asi tak všechno o minulém víkendu, nyní už zase vyšíváme v práci a pomalu připravujeme narozeniny.
Ale dneska je v plánu první jarní činnost - zasetí paprikových semínek. Já vím, je to hloupost, ale připadá mi, že v tom je taková zakuklená jarní nálada, což je moc fajn.
Za oknem sice svítí sluníčko, ale jaro to není, samozřejmě. Dnes je sice sv. Valentina, ale Brůča tyhle americké vymyšlenosti nesnáší a upřímně řečeno, ani mě to nic moc neříká, tak je to den jako každý jiný. Takže jaro! Hej jaro! Honem pospěš, už se na Tebe těšíme!

Mrzne

Až do poloviny ledna jsem si tiše přála, aby počasí tak vydrželo. Žádné mrazy, trochu sychravo  a hlavně aby se už začalo blížit jaro. Brůča skoupil půl lesa a potřeboval to dřevo dostat domů. Ale v blátě to moc nešlo, tak si přál, aby přimrzlo. Jak si říkám, Brůča má několik andělů strážných - workholiků. Jenže workholik nepracuje, ale dře. Tak to asi přehnali. Splnili přání na 350 % a mrzne až praští. Rozpohybovat ráno auto je někdy problém, opravdu se mu nechce. Ale jede, jede.... musí totiž.
Rozpohybovat Brůču je skoro stejný problém, zvláště když dostal rýmičku. Od něj ji chytil zřejmě Bobeš a tak máme rýmičky dvě, což je na jednu (byť širší) rodinu skoro moc.
Mrazy mají několik aspektů. Jednak se k nám musel nastěhovat syn, ančto mu v Praze praskla voda. Zároveň to je docela příjemné, protože nám dělá společnost a topí. Do práce nastupuje 13.2., takže mu končí doba aklimatizace po ročním výletu. No a neuvidím Verunku, protože v tom mraze nemůže ven, neboť je ještě malinkatá. Ono je to asi i lepší kvůli "rýmičkám".
Nenápadně se škrtnul plán na zabíjačku v únoru, byť hrozí stále v březnu, ale uvidíme. Odsunuly se i třicátiny Lenky, protože nemohla přiject - bude se to konat 18.2. To prý má už být tepleji.
Z výše uvedených důvodů je na Brůčíně klid, domácí pohoda (až na tu rýmičku) a v podstatě žádná činnost.
Je docela příjemné si občas zalenošit u kamen a televize, ne?