Až do poloviny ledna jsem si tiše přála, aby počasí tak vydrželo. Žádné mrazy, trochu sychravo a hlavně aby se už začalo blížit jaro. Brůča skoupil půl lesa a potřeboval to dřevo dostat domů. Ale v blátě to moc nešlo, tak si přál, aby přimrzlo. Jak si říkám, Brůča má několik andělů strážných - workholiků. Jenže workholik nepracuje, ale dře. Tak to asi přehnali. Splnili přání na 350 % a mrzne až praští. Rozpohybovat ráno auto je někdy problém, opravdu se mu nechce. Ale jede, jede.... musí totiž.
Rozpohybovat Brůču je skoro stejný problém, zvláště když dostal rýmičku. Od něj ji chytil zřejmě Bobeš a tak máme rýmičky dvě, což je na jednu (byť širší) rodinu skoro moc.
Mrazy mají několik aspektů. Jednak se k nám musel nastěhovat syn, ančto mu v Praze praskla voda. Zároveň to je docela příjemné, protože nám dělá společnost a topí. Do práce nastupuje 13.2., takže mu končí doba aklimatizace po ročním výletu. No a neuvidím Verunku, protože v tom mraze nemůže ven, neboť je ještě malinkatá. Ono je to asi i lepší kvůli "rýmičkám".
Nenápadně se škrtnul plán na zabíjačku v únoru, byť hrozí stále v březnu, ale uvidíme. Odsunuly se i třicátiny Lenky, protože nemohla přiject - bude se to konat 18.2. To prý má už být tepleji.
Z výše uvedených důvodů je na Brůčíně klid, domácí pohoda (až na tu rýmičku) a v podstatě žádná činnost.
Je docela příjemné si občas zalenošit u kamen a televize, ne?
Žádné komentáře:
Okomentovat