Jinak už to u nás jakž takž i vypadá, jsou hotové terénní úpravy, navezena hlína a zaseta tráva, která už dokonce vystrkuje růžky (doslova). Minulý víkend naši hoši benonovali kompost. Když měli hotovo, přišli známí s tříletou holčičkou. Holčička je hodně podnikavá a tak v nestřeženém okamžiku zabrousila i ke kompostu. Udělala do čerstvého betonu krásný otisk holínky a tak Patrik k němu napsal "Karolínka". Máme tedy kompost Karolínku. Doufám, že se bude líbit žížalám a jiným drobným živočichům, kteří z něj udělají pravý ráj pro okurky, rajčata, dýně atd.
Na jaře jsou barvy v přírodě úžasné - takovu zelenou snad není ani možné vymyslit a namalovat.
Občas zabrousím na různé jiné weby či bloggy - asi jako každý. Tuhle jsem na webu Cuketky četla článek o zahradničení ve městech - t.zv. hluboké záhony. Podstatou je umožnit lidem pěstovat si alespoň nějakou zeleninu. Vzpomněla jsem si v té souvislosti na to, jak jako dítě někdy na obecné škole - v páté třídě jsme měli pozemky nebo takový nějaký podobný předmět. A na zahrádce, kterou jsme jako škola měli pronajatou, jsme v rámci výuky seli ředkvičky. Já jako naprosto městské dítě, bez chaty, chalupy či babičky na venkově jsem už tehdy cítila potřebu "hrabat se v hlíně", tak jsem si vyžebrala klíče od té zahrádky a pak jsem tam ty ředkvičky chodila zalévat a jednotit a nakonec i sklidit. Bylo to docela překvapení, když jsem do třídy přinesla mísu křupavých ředkviček.
Láska k půdě mě věkem nijak nepřešla a naštěstí jsme se s Brůčou shodli. Tak jsme koupili chalupu.
Musím říct, že při představě, že bych v penzi seděla v bytě ve městě a koukala z okna na šedivé ulice jsem vyděšena. Myslím, že by mě to zničilo. Proto mě plán na tuto aktivitu docela zaujal, neboť chápu, že ne každý městský člověk má na to, aby měl zahradu a přesto by se rád chvíli "hrabal v hlíně". Na druhou stranu, bedna 1 x 1 m moc prostoru nedává.
Teď jsou svátky a ještě jsme si je trochu vylepšili dovolenou, tak máme plno plánů co udělat. Nejdříve však nastane událost nejradostnější - roční narozeniny Verunky. Už je to pěkný raptor. Včera způsobila první větší škodu, podařilo se jí nalít do notebooku čaj, naštěstí neslazený. K ročním narozeninám jí chystáme překvapení, dostane pískoviště. Dneska ho natřu nezávadnou barvou, zítra ho Brůča sestaví a naveze píseček a můžem si trénovat hrady, bábovky a jiné neplechy.
Jenom se nějak musím dostat do zahradnictví a nakoupit jednak ty růže a jednak vřesy, abych dosadila, co zmrzlo.
Tak jdem na to, ne? Jaro už je konečně tady.
Bylinkový záhon, jak jsem si ho vždycky představovala:
