Zdivočelé rostlinstvo

Jak Brůča tak hezky pohnojil skleník, tak se rostlinky také odvděčily. Rajčata rostla raketovým tempem a zdá se, že jim péče svědčí, rovněž papriky. Jen s okurkami to je trochu potíž, resp. hadovka haduje, ale ty obyčejné jsou zřejmě na tropy nenavyklé a tak sice kvetou, ale odkvetou a malé okurčičky hned shnijí. Rovněž rozhodnutí o umístění cuket (2 kusů) do rohu skleníku nebylo nejšťastnější.
Takhle to vypadalo:

O víkendu tudíž padlo rozhodnutí - cukety pryč, rajčata umravnit a přivázat, totéž s paprikami.
Brůču napadlo řešení - do konstrukce se vyvrtají dírky, do dírek šroubky, za šroubky drát a na drát provázky, kterými se rajčata přiváží. Tak jo. Otřesy způsobily "průtrž mračen" - rovnou mě za krk. Ale účelu bylo dosaženo, rostlinstvo umravněno, první sklizně uspěšně za námi.

Mšice

Tak jsme postavili skleník, pak nastalo to nejradostnější, jeho osázení.
Brůča každou sazenici s láskou usadil do jamky pečlivě připravené zeminy, prosté jakéhokoli strojeného hnojiva, sestávající pouze z přírodních surovin. Pak chodil každý den nejméně dvakrát polaskat rostlinky pohledem, napojit vodou a větrat, aby nedoznaly úhony.
Po týdnu už rajčata nasadila druhé patro, papriky rovněž o hodný kus povyrostly, okurky a cukiny rostly jako z vody. I bylo třeba každou rostlinku podepřít, aby rostla ke slunci a ne do země. Zakoupili jsme krásné kovové tyče, Brůča si mnul ruce, že je koupil akorát - ten den je zlevnili z 35,- Kč na 24,- Kč a to je rozdíl!
V neděli se šel opět pokochat a pomazlit s rostlinkami, ale najednou zaostřil na lístky paprik a zhrozil se. Vždyť jsou tam mšice. Poplach!! Ale teď jsme řešili těžký úkol. Proto jsme to celé absolvovali, abychom měli pro Verunku všechno "bio" a teď bychom měli stříkat nějaké chemikálie? Kdepak. A tak po důkladném studiu jsme se poučili, že mšice vypudí banánové slupky, nastříhané a rozházené kolem rostlin. První den jsme snědli každý dva banány, slupky jsou už kolem paprik, mšice zmizely. Preventivně jíme dále banány, slupky stříháme a dále bojujeme proti mšicím. Máme velkou zahradu a banány už nemůžu. Zlatá chemie!

Jak jsme pěstovali rajčata

S rajčaty je v poslední době hrozný problém. Od té doby, co zmizela rajčata pěstovaná alespoň sezóně u nás, tak se to nedá jíst. A řešení? Inu ale pěstovat vlastní, ne?
Problém, je, že když rajčata, tak taky skleník. No a o tom to je.
Takže v pátek přijede bagr na základy skleníku. Brůča se zeťákem se už těší na výstavbu, já na rajčata a hlavně na to, že záhony ve skleníku budou v rozumné výši 70 cm od země, takže ošetřování bude v poloze přirozené lidem, nikoli plazům.
Pokračuji v pondělí - bagr přijel a hrabal. Dokonce vyhrabal i díru na budoucí kompost - no nádhera.
Celou sobotu a kus neděle jela míchačka a stavělo se. Zatím to vypadá hůř, než kdy předtím. Dokonce se opět vrší všude stavební materiál. Ach jo.
Ale co by člověk neudělal pro kvalitní suroviny. A tak se zaťatými zuby uklízím prázdné pytle od cementu, obaly od ztraceného bednění a brkám a různě rozmístěné palety.

Jediné, co mi v tomto zmatku dělá radost je, že mi v práci nádherně rozkvetl vánoční kaktus. Trochu později sice, ale zato grandiózně. A ten trik? Ostříhat tak 3 měsíce dopředu a je to.