Měla k tomu vždycky trochu sklony. Poslední dobou však už je to zřejmě hra. Ráno odjíždíme do práce, všechny koše (jsme třídící) dáme nahoru, aby se naše Kiki nedostala do pokušení. Ale s železnou pravidelností přijíždíme a alespoň jeden koš uloví. Nedej bůh, abychom zapomněli některý z košů dole.
V pátek jsme se zastavili v Makru pro ryby. Makro sice nesnáším, nikdy jsem nepochopila proč tam mohou nakupovat pouze podnikatelé a děti nemají přístup, když je to v podstatě normální supermarket, jenom většina věcí se dá koupit ve velkém balení. Ale co se týče ryb, tak to je jediný obchod, kde je možnost koupit ryby čerstvé a vybrat si i mořské plody a podobné věci.
Ano, jistě, existují obchody jako Čerstvé ryby a pod. Ale ceny jsou takové, že se mi vyplatí jít si tu rybu dát do hospody. Tak tedy Makro. Koupili jsme 6 kg vážícího lososa a 2 lososové pstruhy, něco slávek a pak ještě nějaké drobnosti. Přijeli domů, rybky uložili do lednice, že je zítra zčásti zkonzumujeme, zčásti vyudíme a zčásti zamrazíme. Předpokladem pro výše zmíněné činnosti je však ryby očistit, lososa nafiletovat a odšupinovat. V sobotu jsme všechny činnosti zvládli. Kikina žádostivě koukala a my pečlivě dbali na to, aby všechny kosti byly vyhozeny rovnou do popelnice - tam se přeci jen jezevčík nedostane. Jeden jediný kousek, který jsem vícemémě omylem hodila do normálního koše byl lososí ocas.
V neděli ráno jsem vstávala o něco dřív, protože si Brůča vyprosil k snídani lívance s javorovým sirupem a jogurtem a ty se musejí zadělat a nechat vykynout. Jen tak si to nesu dolů v županu najednou mi ujede po něčem slizkém na schodech noha a jen tak tak, že to neskončilo pádem. Kouknu, co to tam je a býti nemá - lososí ocas. Už pěkně ožvýkaný, ale identifikace jasná.
S odporem jsem uchopila "tu věc" a pořádkumilovně ji odnesla do koše. Kiki byla zalezlá pod postelí v hostovském pokoji a dělala, že není, protože jí bylo jasné, že jí nepochválím. Zadělala jsem lívance, strčila je do vlažné trouby a šla si ještě do postele na půl hoďky číst. Brůča chrápal pěkně rytmicky jako hudební kulisa a k detektivce to šlo úžasně.
Zhruba po půl hodině jsem - teď už načisto - vstala, sešla dolů, tam všechno v pořádku, lívance připraveny k lití. Tak jsem začala péct lívance, ale javorový sirup jsem měla v lednici v dílně. Vyjdu na zápraží a tam na dlaždicích taková šedá věc - lososí ocas. Tentokrát jsem už věc vzala vážně a vyhodila jej do popelnice.
K večeři jsme se těšili na kousek uzeného lososa s cibulkou, citronem, vejcem na tvrdo, listem salátu a bagetkou. Brůča osobně připravoval na talířky, když to měl skoro hotovo, musel odskočit. 3 talířky s uzeným lososem volně na stole - příliš velké pokušení. Já byla v kuchyni a vařila na druhý den halušky, u toho se musí stát. Brůča jde dodělat večeři a jen zavyje. "Ty už ses najedla? Tos to nemohla vydržet?" ptá se káravě. Vylítnu z kuchyně a bráním se, že jsem se toho ani nedotkla. Kiki nás sledovala ze svého gauče a zřejmě dospěla k závěru, že nejvyšší čas zmizet a zcela nenápadně a tiše se odplížila do svého obvyklého úkrytu.
Dobře udělala, protože by se nevyhla jedné do kožichu. Brůča tedy vzal čistý talířek a nandal ještě jednu porci a večeři dokončil.
Na základě výše uvedeného lze dojít k logickému závěru, že náš pes miluje lososy v jakékoli formě. Ale stejně stále řeším záhadu. Losos má jeden ocas. Jak je možné, že se objevil na zápraží a všechny odpadkové koše zůstaly zavřené? Zůstal mi z toho trochu podmíněný reflex - kouknu na schody a vidím lososí ocas.
Žádné komentáře:
Okomentovat