Vůně smažených růžovek

Tuhle vycházku na houby jsme plánovali už od neděle, kdy jsme byli v lese a nic. Ale zdálo se, že se bude blýskat na lepší časy. A tak Brůča rozhodl, že čtvrtek je ten správný den, než nám les vybílí víkenďáci. Vyjížděli jsme z Prahy a černočerná mračna se stahovala na východě, posléze, někde u Kostelce n.Č.l. začalo pršet a dál již jen lilo. Vždycky říkám, že Brůča má 2 či možná i více andělů strážných workholiků. To se potvrdilo i včera, kdy jsme zaparkovali na "našem místě" a skoro nepršelo. Obešli jsme za půldruhé hoďky oblíbenou část lesa a výsledek byl plný košík. Přiznávám, že jsem druhou část výpravy vypustila a lesní cestou odešla zpět k autu. Brůča však vytrval a dosbíral. Byl pak chudák jak vodníkův bratr, nejen mokrý, ale i zelený. Ale šťastný. I když jsme přijeli domů dost pozdě, tak jsem mu udělala na pátek do práce smažené masáky s bramborem a on si k večeři ještě udělal milované špízy (masáky, kuřecí játra, slanina, cibule) a zbytek jsme zamrazili. První opravdové houbaření tedy máme za sebou. Škoda, že nemůžu přidat fotku, zapomněla jsem vyfotit košík. Tak snad příště - určitě totiž porostou.

Zdivočelé rostlinstvo

Jak Brůča tak hezky pohnojil skleník, tak se rostlinky také odvděčily. Rajčata rostla raketovým tempem a zdá se, že jim péče svědčí, rovněž papriky. Jen s okurkami to je trochu potíž, resp. hadovka haduje, ale ty obyčejné jsou zřejmě na tropy nenavyklé a tak sice kvetou, ale odkvetou a malé okurčičky hned shnijí. Rovněž rozhodnutí o umístění cuket (2 kusů) do rohu skleníku nebylo nejšťastnější.
Takhle to vypadalo:

O víkendu tudíž padlo rozhodnutí - cukety pryč, rajčata umravnit a přivázat, totéž s paprikami.
Brůču napadlo řešení - do konstrukce se vyvrtají dírky, do dírek šroubky, za šroubky drát a na drát provázky, kterými se rajčata přiváží. Tak jo. Otřesy způsobily "průtrž mračen" - rovnou mě za krk. Ale účelu bylo dosaženo, rostlinstvo umravněno, první sklizně uspěšně za námi.

Srnčí svíčková

Včera jsme od myslivců zakoupili srnku. Protože ještě nemáme spapanou srnku předchozí, nabídli jsme švagrovi, že se rozdělíme, což přijal. Brůča krájel a porcoval, já s Káčou pytlíkovala a popisovala, Chiquita obcházela kolem. Když Brůča slavnostně vyřezával miniaturní svíčkové tak s nadšením líčil švagrovi Bobešovi, že srnčí svíčková udělaná jako biftečky je něco, pro co stojí za to žít (a pomalu i zemřít). Bobeš se zaujetím poslouchal a s lítostí sledoval pidirozměry chváleného kusu potravy. Brůča tu svoji část svíčkové odložil vedle na talířek a pokračoval s dranžírováním dalších částí divočiny. Najednou se Bobeš, až do té chvíle mírně nasr.... z práce, začal uchichtávat a zeptal se Brůči, zda si tu svíčkovou uklidil jinam. Brůča plameným zrakem popatřil na zcela, ale zcela prázdný talířek. Viník byl celkem zřejmý. Chiquita se olizovala tak, že omyl byl vyloučen. Brůča byl rozladěn a vykročil na cestu pomsty. Dopadlo do tak, že psa důrazně pokáral s doprovodným plesknutím po zadku. Pes to přetrpěl, vyskočil vedle mě na lavici a žádostivě sledoval tu kupu masa, která se pro něj nesmyslně cpala do pytlíků.  Po chvíli nezbylo nic, ale předtím ještě dostala na hraní krásnou stehenní kost mírně obalenou masem, takže obligátní konzervu k večeři nonšalantně pominula a nechala na ráno. Brůču však pes nezdolá. Nelenil a místo svíčkové si udělal  restovaná krůtí játra.
Zdá se, že nakonec všichni dostali to, co chtěli - tedy jen ta svíčková nedopadla tak, jak se předpokládalo.

Po dovolené

No a je po. Po čem? No po dovolené přeci. Nějak byla tato dovolená taková jiná. Nikam jsme necestovali, kromě jednoho výletu, hodně jsme pracovali a taky si užívali vnučku.
Ten výlet byl na Český Krumlov a nezklamal. Jeli jsme v úterý 12. července, bylo hezky a měli jsme před sebou ještě skoro celý týden dovolené. Cesta uběhla bez problémů až na takový jeden moment. Ráno jsem připravila snídani a ptala se Brůči, co bude chtít. Očekávala jsem, že si poručí míchaná vajíčka nebo párky nebo tak něco - prostě řádnou snídani cestovatele. Ale nikoli. Skromně vybumbal čajíček a že jedeme. Tak jo. Ale nejeli jsme daleko. V Janovicích jsme stavěli po třech ujetých kilometrech na náměstí, Brůča naprosto nevině poznamenal, že se jde na dršťkovou polévku do masny. No a bylo. Musela jsem se smát, ale dršťkovka byla výborná, takže jsem neodolala taky. V Krumlově to bylo úžasné, až na to, že u vstupenek byla docela fronta a ta se vůbec neposunovala. U pokladny stál Němec středního věku a kupoval vstupenky snad pro celý autobus. Problém byl v tom, že zřejmě každý chtěl něco jiného a tak to bylo docela složité. Asi po čtvrthodince se otevřelo druhé okénko a než jsem mžikla okem, tak mě předběhla svižná seniorka s kšiltem a že by kupovala. Normálně bych asi nic nenamítala, ale tahle babka ještě s druhou takovou se již předtím snažily předbíhat kde koho, mávaly invalidními průkazy a vůbec dělaly, že všichni jsou tu proto, aby jim vyhověli. Nevím, s čím byly dámy invalidní, ale s pohybem neměly nejmenší potíže. Na prohlídce běhaly jako veverky po schodech, kopce zvládli lépe než daleko mladší osazenstvo a celkově dělaly dojem velmi sportovních babiček. A tak jsem milou babku něžně odstrčila a začala kupovat vstupenky pro nás. Vyčítavě na mě pohlédla, německy zabědovala, já prohlásila, že německy nerozumím a bylo. Zámek je opravdu hodně rozsáhlý a je na co se dívat. A tak se stalo, že jsme se k obědu dostali až okolo 4 hodiny. Stylově jsme poobědvali v restauraci na nábřeží ryby - já pstruha, Brůča kapra a že bychom se pomalu otočili k domovu. Parkovné nás zcela zbavilo zbytku hotovosti a cca se 40,- Kč jsme vyrazili na cestu. Brůča pořád, že by se ještě rád podíval na Zlatou korunu a nějakou památkovou vesnici a tak jsme se z auta podívali na klášter a pokračovali do Holašovic. Tedy fajn, ale nechápu, proč v těchto exponovaných místech nevěří na nic než hotové peníze. V Holašovicích jsem chtěla koupit moc pěknou keramiku - ale nešlo to, nebyly korunky, byla jen karta a nebyl bankomat. A tak jsme se vydali zpět bez květináče, žížniví jak dromedáři. Vše bylo napraveno až v Budějovicích včetně dotankování hotovosti, takže byla i zmrzlina.
Domů jsme dorazili asi tak v 8 hodin pěkně prázdninově upajdaní.