Včera jsme od myslivců zakoupili srnku. Protože ještě nemáme spapanou srnku předchozí, nabídli jsme švagrovi, že se rozdělíme, což přijal. Brůča krájel a porcoval, já s Káčou pytlíkovala a popisovala, Chiquita obcházela kolem. Když Brůča slavnostně vyřezával miniaturní svíčkové tak s nadšením líčil švagrovi Bobešovi, že srnčí svíčková udělaná jako biftečky je něco, pro co stojí za to žít (a pomalu i zemřít). Bobeš se zaujetím poslouchal a s lítostí sledoval pidirozměry chváleného kusu potravy. Brůča tu svoji část svíčkové odložil vedle na talířek a pokračoval s dranžírováním dalších částí divočiny. Najednou se Bobeš, až do té chvíle mírně nasr.... z práce, začal uchichtávat a zeptal se Brůči, zda si tu svíčkovou uklidil jinam. Brůča plameným zrakem popatřil na zcela, ale zcela prázdný talířek. Viník byl celkem zřejmý. Chiquita se olizovala tak, že omyl byl vyloučen. Brůča byl rozladěn a vykročil na cestu pomsty. Dopadlo do tak, že psa důrazně pokáral s doprovodným plesknutím po zadku. Pes to přetrpěl, vyskočil vedle mě na lavici a žádostivě sledoval tu kupu masa, která se pro něj nesmyslně cpala do pytlíků. Po chvíli nezbylo nic, ale předtím ještě dostala na hraní krásnou stehenní kost mírně obalenou masem, takže obligátní konzervu k večeři nonšalantně pominula a nechala na ráno. Brůču však pes nezdolá. Nelenil a místo svíčkové si udělal restovaná krůtí játra.
Zdá se, že nakonec všichni dostali to, co chtěli - tedy jen ta svíčková nedopadla tak, jak se předpokládalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat