Vůně smažených růžovek

Tuhle vycházku na houby jsme plánovali už od neděle, kdy jsme byli v lese a nic. Ale zdálo se, že se bude blýskat na lepší časy. A tak Brůča rozhodl, že čtvrtek je ten správný den, než nám les vybílí víkenďáci. Vyjížděli jsme z Prahy a černočerná mračna se stahovala na východě, posléze, někde u Kostelce n.Č.l. začalo pršet a dál již jen lilo. Vždycky říkám, že Brůča má 2 či možná i více andělů strážných workholiků. To se potvrdilo i včera, kdy jsme zaparkovali na "našem místě" a skoro nepršelo. Obešli jsme za půldruhé hoďky oblíbenou část lesa a výsledek byl plný košík. Přiznávám, že jsem druhou část výpravy vypustila a lesní cestou odešla zpět k autu. Brůča však vytrval a dosbíral. Byl pak chudák jak vodníkův bratr, nejen mokrý, ale i zelený. Ale šťastný. I když jsme přijeli domů dost pozdě, tak jsem mu udělala na pátek do práce smažené masáky s bramborem a on si k večeři ještě udělal milované špízy (masáky, kuřecí játra, slanina, cibule) a zbytek jsme zamrazili. První opravdové houbaření tedy máme za sebou. Škoda, že nemůžu přidat fotku, zapomněla jsem vyfotit košík. Tak snad příště - určitě totiž porostou.