Jak jsme pěstovali rajčata

S rajčaty je v poslední době hrozný problém. Od té doby, co zmizela rajčata pěstovaná alespoň sezóně u nás, tak se to nedá jíst. A řešení? Inu ale pěstovat vlastní, ne?
Problém, je, že když rajčata, tak taky skleník. No a o tom to je.
Takže v pátek přijede bagr na základy skleníku. Brůča se zeťákem se už těší na výstavbu, já na rajčata a hlavně na to, že záhony ve skleníku budou v rozumné výši 70 cm od země, takže ošetřování bude v poloze přirozené lidem, nikoli plazům.
Pokračuji v pondělí - bagr přijel a hrabal. Dokonce vyhrabal i díru na budoucí kompost - no nádhera.
Celou sobotu a kus neděle jela míchačka a stavělo se. Zatím to vypadá hůř, než kdy předtím. Dokonce se opět vrší všude stavební materiál. Ach jo.
Ale co by člověk neudělal pro kvalitní suroviny. A tak se zaťatými zuby uklízím prázdné pytle od cementu, obaly od ztraceného bednění a brkám a různě rozmístěné palety.

Jediné, co mi v tomto zmatku dělá radost je, že mi v práci nádherně rozkvetl vánoční kaktus. Trochu později sice, ale zato grandiózně. A ten trik? Ostříhat tak 3 měsíce dopředu a je to.