Asi před dvěma lety naše jezevčice vlivem své zvědavosti doznala úhony. Přesněji řečeno, vylezla do podkroví, kam nesmí, a protože ji po dřevěných schodech uklouzly packy, skutálela se dolů. No a následky se dostavily v podobě uskřinutého nervu v páteři. Byla na umření, prášky, které jí předepsal veterinář jí způsobily krvácení do střev, a vůbec se nám nelíbila. Leč po úpravě dávkování léků a nasazení léků proti lékům se začala zmátořovat, za dva měsíce už opět dokázala vyskočit na židli. Protože jezevčíci jsou na tyto choroby hákliví, předepsal nám veteriář kloubní preparát. Už si moc nepamatuji, jak se jmenoval, nějak Nitro...., ale jedno zapomenout nemohu a to s jakou vynalézavostí se Chiquita (tak se jmenuje náš jezevčík) dokázala prášku zbavit. Vyzkoušeli jsme všechno. Balili do šunky, do párku, do sýra...... do buchty a co já vím čeho všeho. Výsledek byl vždycky stejný. Obal se přesunul do psa, prášek na koberec, židli či jiné vhodné místo, nikdy však do jezevčíka. Nakonec to bylo už takové drama, že to hraničilo s týráním zvířete a tak jsme kloubní preparát přemístili (i přes nekřesťanskou cenu) do odpadu.
Tuhle jdu koupit psí konzervy a koukám do regálu - ejhle, Artrosit - kloubní preparát s chůtí sýra, který psi s nadšením žerou jako pamlsek. Při klinických zkouškách se zřejmě výrobce zapomněl zeptat našeho psa, zda mu to chutná. Ale já jak osel vyplázla další tři stovky, a s nadějí na zdravé klouby našeho psa vyrazila k domovu. Jó. Pokus č. 1 probíhal nadějně. Jednu tabletu jsem zapíchla do psí konzervy a čekala na výsledek. Chiquita přiběhla sotva slyšela harašit misku, bleskurychle do sebe nacpala vše co tam bylo, vyčítavě se na mě podívala a vyplivla prášek. Pokus č. 2 spočíval v tom, že se vyplivnutý prášek obalil šunkou, pes přiběhl, schramstl šunku a vyplivl prášek. Pokus č. 3 bylo totéž se sýrem a s identickým výsledkem. Brůča chmurně podotkl, že na to nemá nervy a odešel pryč. Ten den jsem se dalších pokusů vzdala, protože už se mi zdálo, že sežrala "pamlsků" až dost.
Druhý den přijela dcera (vlastně pravá "panička") a když vyslechla story s dalším kloubním preparátem, tak velela Chiquitě, aby jí vyskočila na klín. Uchopila tlamičku, rozevřela, strčila prášek a stiskla tlamičku. Držela asi 2 minuty a pustila. Vypadalo to, že prášek konečně cestuje v psovi, nikoli mimo psa a tak byla Chiquita bouřlivě chválena a šlo se pro šunčičku. Pejsek radostně chlamstl po šunčičce - a vyplivl prášek.
Žádné komentáře:
Okomentovat