Jak šla Verunka "z domova"

Verunka, moje prvorozená vnučka, na Brůčíně zdárně prospívá, krásně spinká, krásně papá, krásně kaká.... No prostě jde jí to. Leč tuto středu nastala nutnost dítě odložit na hlídání tetě Kačeně, protože maminka musela na prohlídku k doktorovi do Prahy. Takže jsme ráno vstali, zabalili vše potřebné pro dítě, ráno v půl sedmé je strčili do kočárku a dcera vyjela k předání dítěte o pár chalup dál. Verunka se na to tvářila všelijak, ba se i mračila. Ale k dalším projevům nelibosti nedošlo a tak jsme celkem v klidu vyrazili ku Praze za pracovními a zdravotními povinnostmi. Ve středu mám "dlouhou" a tak jsme se vraceli až kolem půl sedmé večer. Verunka s opatrovací četou (protože na to hlídání si to nenechala ujít ještě druhá babička) ale nikde. Lenka volá, kde že jsou, a ony že jsou na návštěvě u tety Zdenky. Tak jo. Přiharcovaly holky až skoro v osm. Verunka byla vykoupána, nakrmena a uložena, usnula jako dřevo, protože to bylo zážitků! No ale teď to přišlo. Sedli jsme si do přístřešku na kus řeči s Káčou. V naprosto podrobné zprávě jsme se pak další dvě hodiny dozvídali nejen co všechno Verunka ten den provedla a zažila, ale v té souvislosti i co podobného se kdy v rodině přihodilo. A tak se probralo papání, vyměšování, různé jiné zážitky i zkušenosti. Brůča byl čím dál zamlklejší a zamlklejší až nakonec navrhl změnu tématu. Jenže to už jsme šli spát. Další den byl krásný, teplý čtvrtek. Přijeli jsme o hodně dřív, už kolem páté a u nás opět něco jako mateřská školka. Lenka s Verunkou, Káča a ještě jedna Káča s Karolínkou, které jsou necelé 2 roky. Prostě Hawai. Bazén odkrytý, všechny v plavkách, miminka radostně dumlající dudlíky, prostě zemský ráj. Brůča přehlédl zkušeným zrakem to ženské srocení a šel sekat trávu. Než posekal, tak všechny odešly a Verunka šla taky do postýlky. Skoro se už stmívalo, když dorazil zcela nečekaně Bobeš. Už dlouho jsem neviděla tak nadšeného Brůču. "Člověče, já poslední dva dny jsem mezi samými ženskými, které nemluví o ničem jiném než o posraných plínách, já jsem tak rád, že jsi přišel"! No a tak probírali to, co probírají vždycky. Jak je to teď v práci čím dál horší, že se všude šetří, Bobešovi namontovali do auta GPS a musí mačkat knoflík, když jede soukromě (což je furt), Brůča starostlivě přikyvoval a sděloval, jak je těžké teď sehnat kšefty a že už nejsou tak výnosné a tak vůbec..... Je s podivem, že toto téma je neomrzí, ačkoliv je taky hodně frekventované. No holt to nejsou pokakané plínky jejich potomstva.