Tak nám to zase pěkně uteklo. Koncem srpna, dokud děti chodily do školy, jsme kupovali školní pomůcky, snažili se děti dostat do normálního režimu, protože dva měsíce žili zpravidla bez pravidel (tedy nežili jsme jak divoši, ale někdy k tomu nebylo daleko). Teď posečená pole a vysoká modrá obloha mi připomínají, že kalendářně sice léto je, ale fakticky končí. O víkendu jsme sklidili švestky a odvezli je ke zkapalnění, pozorujeme, jak dozrávají jablka a hrušky a doufáme, že porostou houby.
Stále využíváme bazén a zřejmě ještě tak do konce října využívat budeme. V této souvislosti bych chtěla poznamenat, že v našich podnebních podmínkách je opravdu jediným řešením bazén krytý a vytápěný, protože jinak celá investice přijde v podstatě vniveč. Vím, že mi na to může někdo opáčit, že je lepší alespoň něco, ale já si to opravdu nemyslím. Kamarád má takovou věc na zahradě a když se může vykoupat tak 10 dní v roce je rád, zbytek doby čistí a čistí, no a věčně do toho musí cpát nějakou chemii, mimochodem nijak levnou, aby se nerozmnožily řasy. No a když už o tom mluvím, všude se inzeruje bazénová chemie. Celé pluky odborníků se tím živí. Nikde jsem však neviděla inzerát typu: "Nechcete bazénovou chemii? kupte si bazén se slanou vodou, spotřebujete za rok půl pytle soli (a možná ani to ne) a nemusíte se o nic víc starat. Nevěříte? Přijďte se podívat" A přitom to fakt funguje. Ale kdyby nám to neporadila jedna známá, možná bychom se o tom ani nedozvěděli.
Když už jsem v tom naříkání - dnes ráno jsme jeli svoji klasikou - D1. Kooperativa má na začátku takový nápis, zřejmě to má být reklama, ale moc to tak nevypadá. Zní to: "D1 zřejmě slouží k tomu, aby se co nejméně Pražáků dostalo do Brna". Nevím, co tím básník chtěl říci, ale být ředitelstvím silnic a dálnic, tak asi tento nápis nařídím odstranit. Budí to dojem, že vjíždíte na silnici, která je krajně nebezpečná sama o sobě a což teprve, když ještě blbě řídíte. Nicméně, pokud jste v roli uživatele této dálnice, musíte trochu cynicky souhlasit. Na 11 km byla opět bouračka a 7 km fronta. Když jsme dojeli na místo, byla na krajnici odstavena dvě auta. Jedno mělo prasklý nárazník a jedno trochu promáčklý blatník. Tuto havárii řešily posádky dvou policejních aut a jedna záchranka. Všichni puštěné majáky, takže to vypadalo, že tam je hotový masakr. Rozesmála jsem Brůču, když jsem poznamenala, že je zřejmě třeba dát nárazník do sádry a k blatníku přiložit kompresní obvaz. Hm, opáčil, možná je třeba dát motoru umělé dýchání.
Jak jsme tak poskakovali tou dlouhou kolonou, začala jsem pozorovat okolní řidiče. Ve vedlejším proudu jeli manželé tak kolem padesátky ve starší Felicii. Manželka na místě spolujezdce neustále telefonovala, tvářila se otráveně a neustále nadávala,myslím, že částečně i na svého muže, protože neuměl tu prostou věc vznést Feldu do vzduchu a přeskočit ta pitomá auta, která jí bránila v pohybu vpřed. Bylo na něm vidět, že je naprosto vystresovaný už jen z toho, že auto opravdu poposkakovalo, jednou i chcíplo. Pak náš pruh skoro zastavil, tak nás Felda předjela. Když jsme se rozjeli, tak najednou vidím, ejhle Felda ducla do před ní jedoucího auta zřejmě ve snaze je pošťouchnout vpřed. Neslyšela jsem, co paní říká, ale když jsme je míjeli, očividně nezměnila repertoár, nadávala manželovi. Zřejmě proto, že se mu nezdařilo rozrazit auta a jet.
Žádné komentáře:
Okomentovat