30. narozeniny

Tak jsme oslavili naši nejstarší. Vzhledem k tomu, že jsem se oslavy zúčastnila pouze na začátku a kolem šesté jsem jako správná babička musela jít uložit a střežit spánek děťátka, tak o oslavě moc referovat nemůžu, ale přeci jen nějaké zážitky by se zřejmě daly komentovat. Na začátek jsme na pódium pro hudebníky umístili dětskou ohrádku, protože jsme si říkali, že tam Verunka bude mít přehled a bude hodná. Navíc tam měla část odpoledne i návštěvu - Adélku, která je o 3 měsíce starší, ale to té naší dračici nijak nepřekáželo. Chvíli si holky hrály, chvíli se pošťuchovaly, ale v zásadě byly hodné.
Oslava se zřejmě povedla, Lenka dorazila domů kolem desáté večerní s tím, že už je unavená a tak mi odpadla starost noční péče o vnučku. Ráno jsme vstaly - samosebou, že my tři holky - Verunka, Lenka a já - nejdříve a že bychom měly jít do hospody pro věci. Verunky se ujala "teta" a my s Lenkou vyrazily. To bylo panečku překvápko. Původně jsme byly přesvědčené, že zaplatíme nájem sálku a sud a nazdar. Ale tak jednoduše nám to neprošlo. Hostinskej nechtěl nic platit, ale musely jsme umýt nádobí a uklidit. Paní, která pomáhá v kuchyni si mě docela vychutnala. To se jí tak často nestane, aby její práci převzala paní inženýrka z Prahy s právničkou a ona je mohla tak trochu komandovat. Ale vydržely jsme s úsměvem. Pak přišly na pomoc ještě Týnky s Veronikou a já byla naopak vyslána do domácí kuchyně udělat nedělní oběd.
Nakonec bylo hotovo ještě před jedenáctou hodinou, ale náš hospodskej se nezapřel. Ano, sál zadarmo, ale za sud si napočítal o 500,- Kč víc. Inu nechci tu slevu zadarmo, že?

A mrzne hodně

Tento víkend jsme si užili s naší nejmladší. Teploměr spadl takořko až na dno svých možností k -25°C. Při této teplotě začala mrznout i voda v bazénu, tak jsme hodlali provést okamžitá ochranná opatření. Brůča v hospodě vyžebral několik prázdných petek  a vydali jsme se k hromadě písku. Jenže byl na kost, tak to nešlo. Máme v jedné bedničce sesypány různé staré šrouby a matky, tak jsme použili ty. Voda v domečku stále neteče, i když jsme tam pustili přímotop. Naštěstí nepomrzly brambory ve sklípku, což je však s podivem. Pes se naučil  ráno napřed podívat psími dveřmi, jak že je venku a teprve v případě nezbytné potřeby hbitě vyrazit na nejkratší možnou dobu. Ani se jí nedivím, představa vystrčené.... do toho mrazu mě taky neláká.
Protože se nedá nic moc dělat venku, vymýšlím si blbosti - upekla jsem žitné chlebánky, jsou docela jedlé.
Bohouš starší neustále nadšeně měří teplotu - tu na okně zvenku, tu pod jalovcem, tu na druhé straně, tu na plotě a když jsme tam přišli na kafe, tak byl neobyčejně hovorný, neboť nám musel sdělit, kde co naměřil. Bohouš mladší stále zadumaně zkoumá svůj zdravotní stav a zřejmě dospěl k závěru, že se to nelepší. To jej ale zároveň deklasuje jako společníka, což nechce, takže je to s ním zajímavé. V neděli přijeli známí a vytáhli ho na brusle, takže to byl zdráv a čilý.  My jsme v neděli naopak podlehli stříbrné nádheře slunečného zimního dne a šli řezat dříví. Ve třech jsme udělali pěknou hromadu, takže máme čím topit další týden. Pes byl venku s námi a mrzly mu tlapky, takže se pohyboval po chvíli jako baletka. Posílala jsem jí domů, ale nedbala a hrdině vydržela s námi. Pak jsme se vydali na kafe k Bobešům a protože opravdu hodně mrzlo, navlékla jsem jí psí bundu nepromokavou, zateplenou - model kostička. Moc jí to slušelo, ale všichni se jí smáli, protože na to není zvyklá a pořád se v tom ošívá.
No a to je asi tak všechno o minulém víkendu, nyní už zase vyšíváme v práci a pomalu připravujeme narozeniny.
Ale dneska je v plánu první jarní činnost - zasetí paprikových semínek. Já vím, je to hloupost, ale připadá mi, že v tom je taková zakuklená jarní nálada, což je moc fajn.
Za oknem sice svítí sluníčko, ale jaro to není, samozřejmě. Dnes je sice sv. Valentina, ale Brůča tyhle americké vymyšlenosti nesnáší a upřímně řečeno, ani mě to nic moc neříká, tak je to den jako každý jiný. Takže jaro! Hej jaro! Honem pospěš, už se na Tebe těšíme!

Mrzne

Až do poloviny ledna jsem si tiše přála, aby počasí tak vydrželo. Žádné mrazy, trochu sychravo  a hlavně aby se už začalo blížit jaro. Brůča skoupil půl lesa a potřeboval to dřevo dostat domů. Ale v blátě to moc nešlo, tak si přál, aby přimrzlo. Jak si říkám, Brůča má několik andělů strážných - workholiků. Jenže workholik nepracuje, ale dře. Tak to asi přehnali. Splnili přání na 350 % a mrzne až praští. Rozpohybovat ráno auto je někdy problém, opravdu se mu nechce. Ale jede, jede.... musí totiž.
Rozpohybovat Brůču je skoro stejný problém, zvláště když dostal rýmičku. Od něj ji chytil zřejmě Bobeš a tak máme rýmičky dvě, což je na jednu (byť širší) rodinu skoro moc.
Mrazy mají několik aspektů. Jednak se k nám musel nastěhovat syn, ančto mu v Praze praskla voda. Zároveň to je docela příjemné, protože nám dělá společnost a topí. Do práce nastupuje 13.2., takže mu končí doba aklimatizace po ročním výletu. No a neuvidím Verunku, protože v tom mraze nemůže ven, neboť je ještě malinkatá. Ono je to asi i lepší kvůli "rýmičkám".
Nenápadně se škrtnul plán na zabíjačku v únoru, byť hrozí stále v březnu, ale uvidíme. Odsunuly se i třicátiny Lenky, protože nemohla přiject - bude se to konat 18.2. To prý má už být tepleji.
Z výše uvedených důvodů je na Brůčíně klid, domácí pohoda (až na tu rýmičku) a v podstatě žádná činnost.
Je docela příjemné si občas zalenošit u kamen a televize, ne?

Telecí s mrkvičkou

Narazila jsem onehdá na takový zajímavý recept na dušenou mrkev na http://www.gurmánka.cz/. A tak mi přišlo, že by to byla zajímavá změna. Telecí jsem udusila v plátcích ve vlastní šťávě (sůl, pepř, kmín) na trošce oleje.
Mrkvička se nakrájí na tenké hranolky, osmaží na pánvi na troše oleje či másla, přidá se trocha cukru, zkaramelizuje se, zalije jablečným moštem (v originále je cider), přidá se dijonská hořčice, trošku osolí a dusí se do měkka a do vydušení tekutiny na trošku hustší šťávičku. Nakonec se přidá nasekaná petrželka. Musím konstatovat, že tato varianta dušené mrkvičky je moc dobrá, k telecímu jde úžasně.

Se zelím nebo se šípkovou?

Protože měly přijet všechny děti i s partnery, tak jsme přemýšleli, cože ukuchtíme. Nakonec jsme vyndali z mrazáku kančí krkovici b.k.
A teď co s ní? Původně jsem měla v úmyslu udělat klasickou svíčkovou, protože tu z nich nikdo neumí a všichni jí rádi. Tak jsme, tedy přesněji Brůča, nadrtil v moždíři koření - bobk.list, nové koření, jalovec a černý pepř, trochu tymiánu, vetřel spolu se solí do krkovice a jemně ji uložil k odpočinku do vína s olejem.
To bylo ve čtvrtek. V pátek mi začalo problikávat, že z krkovice by svíčková byla asi moc tučná a že bych ráda vyzkoušela to zelí, co nám naservírovali v Maďarsku. A tak změna plánu.
Maso jsem zhruba očistila od koření, a dala péci do trouby na kolečka cibule, jemně podlévajíc mořidlem. Zelí jsme nakrouhali na jemno, spařili, na kančím sádle zpěnili cibulku, na ni dali spařené zelí, ooctovali, okmínovali a dusili do měkka, pak téměř před koncem přidali třetinku zavařených višní a 2 lžíce brusinek a doladili pomocí třtinového cukru a soli. K tomu se podávaly domácí bramborové knedlíčky. Samozřejmě, že se dodělala šťávička - nezahuštěná ničím, jen rozdušenou cibulí, propasírováno.
Výsledek neměl chybku. Lze jen doporučit k zopakování

Voda, dříví, domeček a trucující dědeček

Tak se nám ten nový rok pěkně rozjíždí. Hned první týden se z letargie probral starosta a že jsme na řadě s vodovodní přípojkou, takže hned první víkend se udělaly sondy, které odhalily ostatní inženýrské sítě - kopal Patrik, samozřejmě. Do toho přišla nabídka na odkoupení 26 kubíků dřeva, přesněji dřevěného prořezu složeného v lese. Jak slyší Brůča o dřevě, hned kupuje, pokud je cena rozumná. A tato byla. Trochu problém byl, že to dřevo je k přebrání v lese. To by ovšem nebyl Brůča, aby to briskně nezorganizoval. Trochu písku do jeho soukolí mu nasypal Bobeš, když v sobotu ve 8.45 mu volá, kde že je a Bobeš na to, že vstává a jede ještě nakoupit do Janovic. Byl zcela sprostě odeslán do pr... a naši pánové v plné sestavě odšuměli k lesu s traktorem v zádech. Před touto epizodou však ve středu se nám dělala vodní přípojka a v důsledku toho máme zahradu jako po manévrech. V dílně byla díra jak na mamuta. Každý si jistě dovede představit, jak se situace vylepšila, když po stejné trase několikrát projel naložený traktor.
Začala jsem se zabývat i myšlenkou, že bydlet v paneláku nebylo tak hrozné.
Brůča viděl, že jsem na pokraji exploze, když Patrik hodlal v domečku přidělat na čerstvě vydlážděnou podlahu záchod a v tom nepříčetném bordelu nenašel šrouby s hmoždinkami na přidělání k zemi. A tak se sám chvíli po obědě v neděli zvedl a mě zvedl samozřejmě taky, zvedl Ondráše, který u nás zůstal do úterka, ančto musí na nějaké úřady do Kutné Hory a šli jsme na dílnu v domečku, resp. na domeček jako takový.
V sobotu předtím, když všichni odpočívali po tom dřevu, jsem aspoň z toho nejhoršího udělala dílnu dole.
Výsledek - skvost. Už nemám ten intenzivní dojem, že kdo uteče, vyhraje.
No tak to je v podstatě skoro všechno za prvních 14 dní roku 2012. Jestli bude platit pravidlo, že jak na začátku, tak furt, tak budeme na silvestra 2012 zcela udření.
No a ještě dědeček. Byl u nás na Vánoce a Bobeš ho odvezl s jeho rodiči do Prahy 27.12. Když jsme se vrátili z Maďarska, Brůča volal několikrát dědečkovi, ale nedovolal se. Tak požádal Kačenu, aby to zkusila ona. A ejhle. Vysvětlení zní, že jsme se k němu chovali jako k občanovi druhé kategorie a že on s námi nechce již nikdy více. Bum! Nevím, jak k tomu dospěl, mám svědomí celkem čisté. S naším dědečkem je potíž, popsala bych (a asi zbytečně) stoh papíru jen tím, co se událo za 25 let, co se známe a kdy se podle mého názoru nezachoval zrovna dobře nejen ke mě, ale i k jiným lidem. Takže teď jsme v klatbě a nemluví s námi. Upřímně řečeno, kdyby to netrápilo Brůčů, tak bych to za sebe asi neřešila, ale ono ho to opravdu bolí a tím pádem i mě. Uvidíme, jak to dlouho dědeček vydrží.

Kanec

Jenom si dovolím oznámit, že po dvouletém prošení a slibování jsme obdrželi od myslivců 60 kg těžkou divokou svini - lončáka, jak říkají oni a tak jsme se tento víkend výborně zabavili. Uff