Protože měly přijet všechny děti i s partnery, tak jsme přemýšleli, cože ukuchtíme. Nakonec jsme vyndali z mrazáku kančí krkovici b.k.
A teď co s ní? Původně jsem měla v úmyslu udělat klasickou svíčkovou, protože tu z nich nikdo neumí a všichni jí rádi. Tak jsme, tedy přesněji Brůča, nadrtil v moždíři koření - bobk.list, nové koření, jalovec a černý pepř, trochu tymiánu, vetřel spolu se solí do krkovice a jemně ji uložil k odpočinku do vína s olejem.
To bylo ve čtvrtek. V pátek mi začalo problikávat, že z krkovice by svíčková byla asi moc tučná a že bych ráda vyzkoušela to zelí, co nám naservírovali v Maďarsku. A tak změna plánu.
Maso jsem zhruba očistila od koření, a dala péci do trouby na kolečka cibule, jemně podlévajíc mořidlem. Zelí jsme nakrouhali na jemno, spařili, na kančím sádle zpěnili cibulku, na ni dali spařené zelí, ooctovali, okmínovali a dusili do měkka, pak téměř před koncem přidali třetinku zavařených višní a 2 lžíce brusinek a doladili pomocí třtinového cukru a soli. K tomu se podávaly domácí bramborové knedlíčky. Samozřejmě, že se dodělala šťávička - nezahuštěná ničím, jen rozdušenou cibulí, propasírováno.
Výsledek neměl chybku. Lze jen doporučit k zopakování
Žádné komentáře:
Okomentovat