Tak se nám ten nový rok pěkně rozjíždí. Hned první týden se z letargie probral starosta a že jsme na řadě s vodovodní přípojkou, takže hned první víkend se udělaly sondy, které odhalily ostatní inženýrské sítě - kopal Patrik, samozřejmě. Do toho přišla nabídka na odkoupení 26 kubíků dřeva, přesněji dřevěného prořezu složeného v lese. Jak slyší Brůča o dřevě, hned kupuje, pokud je cena rozumná. A tato byla. Trochu problém byl, že to dřevo je k přebrání v lese. To by ovšem nebyl Brůča, aby to briskně nezorganizoval. Trochu písku do jeho soukolí mu nasypal Bobeš, když v sobotu ve 8.45 mu volá, kde že je a Bobeš na to, že vstává a jede ještě nakoupit do Janovic. Byl zcela sprostě odeslán do pr... a naši pánové v plné sestavě odšuměli k lesu s traktorem v zádech. Před touto epizodou však ve středu se nám dělala vodní přípojka a v důsledku toho máme zahradu jako po manévrech. V dílně byla díra jak na mamuta. Každý si jistě dovede představit, jak se situace vylepšila, když po stejné trase několikrát projel naložený traktor.
Začala jsem se zabývat i myšlenkou, že bydlet v paneláku nebylo tak hrozné.
Brůča viděl, že jsem na pokraji exploze, když Patrik hodlal v domečku přidělat na čerstvě vydlážděnou podlahu záchod a v tom nepříčetném bordelu nenašel šrouby s hmoždinkami na přidělání k zemi. A tak se sám chvíli po obědě v neděli zvedl a mě zvedl samozřejmě taky, zvedl Ondráše, který u nás zůstal do úterka, ančto musí na nějaké úřady do Kutné Hory a šli jsme na dílnu v domečku, resp. na domeček jako takový.
V sobotu předtím, když všichni odpočívali po tom dřevu, jsem aspoň z toho nejhoršího udělala dílnu dole.
Výsledek - skvost. Už nemám ten intenzivní dojem, že kdo uteče, vyhraje.
No tak to je v podstatě skoro všechno za prvních 14 dní roku 2012. Jestli bude platit pravidlo, že jak na začátku, tak furt, tak budeme na silvestra 2012 zcela udření.
No a ještě dědeček. Byl u nás na Vánoce a Bobeš ho odvezl s jeho rodiči do Prahy 27.12. Když jsme se vrátili z Maďarska, Brůča volal několikrát dědečkovi, ale nedovolal se. Tak požádal Kačenu, aby to zkusila ona. A ejhle. Vysvětlení zní, že jsme se k němu chovali jako k občanovi druhé kategorie a že on s námi nechce již nikdy více. Bum! Nevím, jak k tomu dospěl, mám svědomí celkem čisté. S naším dědečkem je potíž, popsala bych (a asi zbytečně) stoh papíru jen tím, co se událo za 25 let, co se známe a kdy se podle mého názoru nezachoval zrovna dobře nejen ke mě, ale i k jiným lidem. Takže teď jsme v klatbě a nemluví s námi. Upřímně řečeno, kdyby to netrápilo Brůčů, tak bych to za sebe asi neřešila, ale ono ho to opravdu bolí a tím pádem i mě. Uvidíme, jak to dlouho dědeček vydrží.
Žádné komentáře:
Okomentovat