Trpíme zřejmě podivnou představou, že musíme mít na zimu uskladněné brambory. Tato historka se datuje do roku 2009:
Loni, jako ostatně každý rok jsme zakoupili několik (už nevím přesně kolik) pytlů brambor na uskladnění. Tentokrát již podruhé od stejného sedláka, který produkuje brambory univerzální, tedy ani moučné, ani výrazně olejnaté. Jejich hlavní předností je výborná chuť, žádná plíseň bramborová ani háďátko, prostě brambory k sežrání.
To jsme taky činili až do června. Pořád byly skvělé. Jenže pak začaly být i brambory nové a tak zůstal zbytek brambor ve sklípku. Můžu říci, že máme sklípek t.zv. externí, s břidlicovou klenbou, malebný, leč bohužel tam trochu zatéká. Naši předkové nevěřili na nic jiného než na klenbu navrstvit hlínu a osít travou. My jsme vylepšili exteriér, ale na konstrukční řešení jsme nesáhli. Toto uspořádání svědčilo vždycky jablkům a nevadilo bramborám, víno bylo zašpuntované, tak co. Jenže letos jsem od června neustále vyhlašovala úklid sklípku, ale žádný dobrovolník se nepřihlásil. Brůča vždycka pokýval hlavou, jó, to máš pravdu, to je potřeba udělat - a nic.
A tak to z nějakých důvodů zbylo až na tento víkend. Brůča si připravil lopatu, kýbl a pytle a šel na věc. Tam a dost rychle zase ven, o poznání zelenější. Měli jsme k obědu bramborové knedlíky plněné domácím uzeným a špenát, to on moc rád a tak se nechtěl se sklípkem o oběd dělit.
"Já to prostě nezvládnu," a s prosebným pohledem "nemůžeš mi pomoci?"
Kdo by odolal, že?
A tak jsem se zhluboka nadechla, nasadila gumové rukavice a šla vyklízet shnilé brambory.
Nevím, co se děje s bramborami, když začnou hnít (resp. vím asi tak zhruba), ale reálná skutečnost zřejmě předčí všechny odhady. S žaludkem v krku jsem naložila strašlivé množství tohoto fujtajblu do připravených pytlů a maně jsem vzpomínala, kolik že pytlů jsme to vlastně původně dovezli? Nakonec po konzultaci s Brůčou jsme se dopočítali 5 pytlů, z toho 1 jsme rozdali dětem. Jsme bramborožrouti, takže spotřeba byla, ale ať jsem to brala jakkoli, tak jsem vyndala 3 pytle brambor v rozkladu. Asi tedy menší, ale stačilo.
Po úklidu - vystříkání hadicí a vysíření jsem znaveně složila své tělo do vany, Brůča se šel nahoru osprchovat a sešli jsme se opět na zahradě u kávy. Přiznávám se bez mučení, že k té kávě jsem zvládla 2 frťany Bechera. To bylo v sobotu. Dnes ráno jedeme do práce a zrovinka kolem našeho oblíbeného sedláka bramboráře. Brůča jen tak zlehka prohodí: "Hele, asi bychom měli objednat brambory, když jsme uklidili sklípek!" Rezignovaně jsem odpověděla, že jistě, ale ve značně redukovaném množství a že se dají brambory do beden a ne na dřevěný rošt jen tak vysypat. Brůča kýval na souhlas jako mandarín. A pak jsem se zcela nevinně zeptala, kolik že těch brambor tedy vezmeme. Na to se Brůča hluboce zamyslel a začal na pěti pytlích. Když viděl, byť koutkem oka, neboť řídil, jak začínám brunátnět, tak snížil na čtyři.
Ukončila jsem rázně boj a řekla, že víc jak dva pytle prostě odmítám. A že v případě 3 a více pytlů mi dá písemně, že příští léto uklízí sklípek on sám.
Koupili jsme dva pytle brambor.
Tenkrát to ale stejně nakonec dopadlo tak, že jsme koupili ty pytle 3.
Loni na podzim nám přivezl brambory Lenčin a Patrikům švagr a byly fakt taky moc dobrý. Vzali jsme 3 pytle a ještě dva museli dokoupit. Nakonec zbyly asi dvě kila naklíčených, které jsem vyhazovala. A teď se vloudila otázka. Při stejném počtu osob taková kolísavá spotřeba?
Jediná osůbka, která přibyla do rodiny je Verunka, že by snědla 2 pytle brambor?
To jsme taky činili až do června. Pořád byly skvělé. Jenže pak začaly být i brambory nové a tak zůstal zbytek brambor ve sklípku. Můžu říci, že máme sklípek t.zv. externí, s břidlicovou klenbou, malebný, leč bohužel tam trochu zatéká. Naši předkové nevěřili na nic jiného než na klenbu navrstvit hlínu a osít travou. My jsme vylepšili exteriér, ale na konstrukční řešení jsme nesáhli. Toto uspořádání svědčilo vždycky jablkům a nevadilo bramborám, víno bylo zašpuntované, tak co. Jenže letos jsem od června neustále vyhlašovala úklid sklípku, ale žádný dobrovolník se nepřihlásil. Brůča vždycka pokýval hlavou, jó, to máš pravdu, to je potřeba udělat - a nic.
A tak to z nějakých důvodů zbylo až na tento víkend. Brůča si připravil lopatu, kýbl a pytle a šel na věc. Tam a dost rychle zase ven, o poznání zelenější. Měli jsme k obědu bramborové knedlíky plněné domácím uzeným a špenát, to on moc rád a tak se nechtěl se sklípkem o oběd dělit.
"Já to prostě nezvládnu," a s prosebným pohledem "nemůžeš mi pomoci?"
Kdo by odolal, že?
A tak jsem se zhluboka nadechla, nasadila gumové rukavice a šla vyklízet shnilé brambory.
Nevím, co se děje s bramborami, když začnou hnít (resp. vím asi tak zhruba), ale reálná skutečnost zřejmě předčí všechny odhady. S žaludkem v krku jsem naložila strašlivé množství tohoto fujtajblu do připravených pytlů a maně jsem vzpomínala, kolik že pytlů jsme to vlastně původně dovezli? Nakonec po konzultaci s Brůčou jsme se dopočítali 5 pytlů, z toho 1 jsme rozdali dětem. Jsme bramborožrouti, takže spotřeba byla, ale ať jsem to brala jakkoli, tak jsem vyndala 3 pytle brambor v rozkladu. Asi tedy menší, ale stačilo.
Po úklidu - vystříkání hadicí a vysíření jsem znaveně složila své tělo do vany, Brůča se šel nahoru osprchovat a sešli jsme se opět na zahradě u kávy. Přiznávám se bez mučení, že k té kávě jsem zvládla 2 frťany Bechera. To bylo v sobotu. Dnes ráno jedeme do práce a zrovinka kolem našeho oblíbeného sedláka bramboráře. Brůča jen tak zlehka prohodí: "Hele, asi bychom měli objednat brambory, když jsme uklidili sklípek!" Rezignovaně jsem odpověděla, že jistě, ale ve značně redukovaném množství a že se dají brambory do beden a ne na dřevěný rošt jen tak vysypat. Brůča kýval na souhlas jako mandarín. A pak jsem se zcela nevinně zeptala, kolik že těch brambor tedy vezmeme. Na to se Brůča hluboce zamyslel a začal na pěti pytlích. Když viděl, byť koutkem oka, neboť řídil, jak začínám brunátnět, tak snížil na čtyři.
Ukončila jsem rázně boj a řekla, že víc jak dva pytle prostě odmítám. A že v případě 3 a více pytlů mi dá písemně, že příští léto uklízí sklípek on sám.
Koupili jsme dva pytle brambor.
Tenkrát to ale stejně nakonec dopadlo tak, že jsme koupili ty pytle 3.
Loni na podzim nám přivezl brambory Lenčin a Patrikům švagr a byly fakt taky moc dobrý. Vzali jsme 3 pytle a ještě dva museli dokoupit. Nakonec zbyly asi dvě kila naklíčených, které jsem vyhazovala. A teď se vloudila otázka. Při stejném počtu osob taková kolísavá spotřeba?
Jediná osůbka, která přibyla do rodiny je Verunka, že by snědla 2 pytle brambor?
Žádné komentáře:
Okomentovat