Narozeniny, počasí a gratulace

Tuto sobotu má Brůča padesátiny. A jak už to tak bývá, tak si umanul, že žádná hospoda, kdepak, tam to mají všichni a krkovička (hospodský) na tom nekřesťansky vydělává. No a kromě toho, on chce své hosty uctít svými jedinečnými výtvory, což by samosebou v hospodě nešlo. Domácí oslavy se v letních měsících u nás konají v "přístřešku", což je stavba o půdorysu cca 60 m2, sice se střechou, ale místo obvodových zdí jsou jen kamenné sloupy.  K tomu je vedle docela velký krb, do kterého se vejde prase, s otočným rožněm na motor a udírnou, takže v pohoštění můžeme docela slušně improvizovat a vymýšlet.

Jenže teď bude polovina října a večer tak mezi 10 až 5 °C. Pohoštění máme vymyšlené, částečně i připravené (tedy polotovary), ale nějak se nám nedaří poručit větru, dešti.
Důsledek toho je, že Brůča je nervózní. Nakonec jsem navrhla, že začátek oslavy, přípitky a tak se bude konat v přístřešku a později až lidí trochu ubude, tak připravíme domeček, kde můžeme zatopit. Brůča bručel, ale uznal, že za daných okolností mu nic jiného asi nezbude.
A tak uvidíme, jak to dopadne. Zatím se scházejí první gratulace, i synek včera volal z Kambodže, přičemž mi telefon zvonil v autě cestou do práce. V autě je trochu hůř slyšet a tak, když se mi ohlásil syn příjmením, tak jsem ho nepoznala.  To je taky nápad, ohlásit se vlastní matce příjmením. Když se to vyjasnilo, tak se dotazoval, kde je táta, že by mu chtěl popřát. Brůča má rozbité hand-free v autě a s jeho přístupem už rozbité asi i zůstane a tak spáchal dopravní přestupek (když volá syn z takové dálky) a vzal si telefon. Podle reakcí byl potěšen, že Ondráš na něj nezapomněl a hezky vrkal. Pak dovrkal a předal mi syna zpátky, ještě jsme chvilinku povídali, jenže ona je to trochu drahá legrace, tak jsem sama směřovala k ukončení hovoru. Těsně před rozloučením z Ondráše vypadlo, "jo, mami a mám ještě jednu takovou malou prosbu, potřeboval bych poslat ještě deset tisíc".  Oni totiž chlapci nechtěli platit za mezinárodní převod peněz z NZ a tak peníze poslali na jakýsi pokrový účet. Jenže tam taky zůstaly, protože k jejich další manipulaci je třeba určité formy kvalifikované autorizace a tu nelze provést z džungle. A tak museli zaskočit rodiče za bankovní ústav. To by mě ale zajímalo, co by se stalo, kdybychom ty peníze prostě neměli? Asi by museli mýt nádobí v asijské restauraci či něco podobného. Taky jsme se při hovoru dozvěděli, že syn se vrátí 7.11. a tudíž budeme mít šanci oslavit společně VŘSR. Došlo i na kufr, je v něm totiž kabát na cestu z letiště domů. Tak ho mám otevřít, kabát vyjmout a zařídit předání . To je trochu slabé místo v logistice, protože když jsem se zeptala, jestli budou chtít přivézt z letiště, tak prý ne. Možná tím cestováním kabát se stal inteligentním a po osvobození ze zavřeného kufru se vydá za svým pánem samostatně - čert ví.