tak je to ohromně milé. Měli jsme v plánu spoustu práce a tak jsme se hned v pátek vrhli na moštování, tentokrát ze zimních jablek. Mošt byl úžasný, jen jsem se divila, proč mě večer bolí celý člověk. Inu, ono to není až tak jednoduché. Jen těch dřepů a shýbání a přinášení a odnášení! Ale výsledek byl skvost, až na to, že jsme to tentokrát dělali s Brůčou sami. Patrik se na plný plyn pustil do mého bylinkového záhonku a opravdu jej do neděle dodělal. A jak si ho tak zálibně prohlížím, ejhle on je ve tvaru J. Sice to nebyl úmysl, ale je to milé mít záhonek ve tvaru iniciály svého křestního jména, ne? A pak ještě přichystal takový uvítací fórek. Ondra než odejel na cesty, udělal před sklípkem takovou zahradnickou kreaci, potom to Bobeš nazval "psí hrob", ale to by všechno bylo v pořádku, kdyby minulou zimu nevymrzla kostřava medvědí a ještě jedna tráva a celé to neprorostlo naprosto nevypletelně pýrem. Takže se psí hrob musel zlikvidovat a osít normální trávou. Ondráš dostává osipky, když hrozí výzdoba nějakými umělými kytkami nebo použití různých kýčovitých prvků. A tak si Patrik dojednal u známých, že mu půjčí dvoumetrovou umělou palmu, kterou hodlá umístit na ten zrušený psí hrob či jiné vhodné místo jako fór na přivítanou. No a tak jsme si tak kutili a bylo to moc fajn.
V sobotu jsme ještě vyzvedli v Kácově slivovici, cestou Brůča zjistil, že nemá doklady kousek před Kácovem, tak jsme si přesedli a dojela jsem já.
Brůča projevil přání v neděli vyrazit naposledy na houby - já to posoudila jako úplný nesmysl, ale procházka podzimním lesem je taková stylová, tak proč ne. Tentokrát jsme kousek za Janovicemi zjistili, že nemáme doklady ani jeden, o mobilech nemluvě. Taky na co, když jdem na houby, že? Jenomže najednou v protisměru se ze zatáčky vyřítilo auto, řidič ztratil kontrolu nad autem a vyletěl ze silnice do příkopu, kde ho zarazil strom. Zastavili jsme a letěli k autu, jestli řidič nepotřebuje pomoci. Vypotácel se z auta, zkrvavenou tvář a v šoku. Ale byl živ, komunikoval a nezdálo se, že by kolaboval. Chtěli jsme zavolat pomoc, ale bez mobilu to moc nejde. Tak jsme zastavili auto se starším řidičem, ten vystoupil, viděl zraněného, zezelenal a začal omdlévat. Pak jelo naštěstí kolem další auto, paní byla zdravotní sestra, zavolala 155 a za pár minut bylo vyřešeno. Když přijela záchranka, lékařka konstatovala, že to bude pravděpodobně jen zlomený nos, ale na vyšetření do nemocnice ho stejně odvezou. Přijeli hasiči, ti se zabývali především autem. Zda a kdy se přiloudali policisté, na to už jsme nečekali. Odjeli jsme na houby. Jenže na tom našem vidlákově se nic neutají. Hádejte, kde byla naše bystrá policie? Ano, seděla v naší vesnici v hospodě a cpala si teřich.
I když to všechno dobře dopadlo, tak zbyla jakási ošklivá pachuť, že to se může stát někdy i nám či našim blízkým, a tak jsme procházku v lese brali jako duševní náplast. A že byla. Odměna v podobě košíku krásných hříbků hnědáčků a pohlazení duše.
Odpoledne už bylo takové - no nedělní odpoledne, co dodat. Jen nám zřejmě nebylo už přáno pracovat, protože sotva vzal Brůča do ruky lopatu, že dodělá záhon, přišel Bobeš na kus řeči, neboť byl opět sám, Kačena sloužila ve špitále. Když odešel, chtěli jsme ještě nařezat pár prken, ale při třetím říznutí pila drnkla o hřebík a bylo po řetězu. A tak jsme šli domů, zatopili v krbu a užili si ten poslední poklidný večer.
Žádné komentáře:
Okomentovat