Ondráš si skotačí po Vietnamu a mě došel kufr. Tedy ono by bylo všechno v pořádku, kdyby šlo nějak komunikovat. Ale to nejde. Takže nějak tak před měsícem, když se hoši chystali opustit zemi Hobitů, tak mi Ondra napsal, že mi posílá kufr se svými svršky a částečně i Pepovými, protože jedou do teplých krajin, kde zimní věci už potřebovat nebudou. O.K.
V přiměřené době, asi tak za deset dní jsem měla ve schránce dopis z České pošty, který obsahoval formulář plné moci České poště k proclení zavazadla a poučení, kdybych ho náhodou chtěla proclívat sama.
Dále informaci, že kufr je na celnici v Ruzyni. Trochu mě polil pot, když jsem si přečetla poučení a dozvěděla se, že když se jedná o osobní věci z ciziny, tak je třeba doložit pobyt kopií pasu po dobu aspoň 6 měsíců.
Tak to jsem neměla. Ale usoudila jsem, že nějaká reakce je lepší než žádná a vyplnila jsem plnou moc s tichou nadějí, že naše pošta si s problémem nějak poradí.
Včera na mobilu - neznámé číslo. "Tady česká pošta, u telefonu...., celní deklarant. Prosím Vás ono je to trochu problém, možná, že by stačilo nahradit doklad Vaším čestným prohlášením." I vyměnili jsme si e-maily a já napsala čestné prohlášení, že pokud vím, jedná se o obnošené svršky mého v cizině dlícího syna a vzhledem k destinaci - Vietnam, Kambodža a Malajsie nemám možnost získat kopii cestovního dokladu.
Tak teď jsem zvědavá, jak to bude dál. Hlavně vzhledem k tomu, že v jednom z e-mailů, kde se Ondráš pídil po osudu kufru, mi jen tak letmo sdělil, že v kufru je i notebook, aby se prý nepoškodil či nezničil na cestách. Jo, děti. Takže to je sága "kufr", díl první. Stejně mám dojem, že na konci to dopadne možná tak, že kufr se vrátí k Hobitům, ti jej jako nedoručitelný otevřou, obsah vydraží a výtěžek bude připsán na účet hobití pošty.
Dopisuji díl druhý - aneb Jak to dopadlo. Minulý týden jsme měli dovolenou. Brůča měl nějaké služební povinnosti - tedy přesněji pařenici v motelu na zahájení činnosti nové firmy a tak potřeboval nejpozději do 11 odjet. A přesně v tom nejnapínavějším okamžiku - kontrola, zda má doklady, pantofle, pyžamo, kartáček na zuby atd.... slyším přes branku: "pošta!" Na toto heslo vyrazil jezevčík jak vystřelený a vydával zvuky v tomto případě obvyklé, čili hrozné. Zavřela jsem nemilosrdně jezevčíka do pokoje, vyšla ven a tam pošťačka s obrovitým kufrem. Služby celního deklaranta stály 96,- Kč a to bylo všechno. Mezitím na mě letmo Brůča zavolal ahoj, tak já jedu a odjel. Kufr jsem pomocí dcery dovlekla dovnitř a mé oko popatřilo na stůl v jídelně. Pěkně uprostřed trůnil Brůčův mobil a na lavičce v předsíni jeho taška, ve které bylo pyžamo, pantofle, kartáček na zuby.... atd. Neměla jsem kam zavolat, leda snad na stůl v jídelně, avšak to by bylo kontraproduktivní. Naštěstí Brůča potřeboval tankovat a při té příležitosti zjistil, že mu téměř všechno vybavení chybí. Tak se vrátil a pod pečlivým dozorem se opět vypravil. Prostě všechno dobře dopadlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat