Letos jsme mimořádně "nadržení" na zahrádkářské práce, neboť máme nové terasové záhony a skleník. Takže minulý týden, když nás nechali naše odnože samotné jsme s Brůčou měli v plánu zasít semínka, abychom měli vlastní sazeničky, připravit skleník a slavnostně osít ředkvičky. Jenže člověk míní a pánbůh mění. Už v prostředku minulého týdne začal Brůča skučet, že ho bolí noha. Udělal sis něco, špatně jsi došlápl či se uhodil, ptám se, ale Brůča odmítá spoluvinu na stavu své nohy. "Inu, tak máš dnu, " pravím já a ono to tak i vypadalo. "To máš z toho, že jíš taková kvanta masa".
Brůča odporoval, že nejí uzeniny vůbec, vnitřnosti skoro také ne a k tomu, že denně zkonzumuje množství zeleniny, kterým by nepohrdl ani lecjaký přežvýkavec. A tak jsme doufali, že se noha nějak tak sama a částečně s pomocí Ibalginu gelu zregeneruje. Ale ona ne. A tak došlo na Kačku a její špitál. Tam nohu zrentgenovali, prohmatali a došli k závěru, že se jedná o hříchy z mládí, tedy přesněji z volejbalu a podobných kratochvílí, které v nejednom případě končily výronem, a v jednom celkem časově nepříliš vzdáleném bodě dokonce zlomeninou. Jinak řečeno, kotník je ve stavu zuboženém a když ještě po něm chodí takový "štíhlý" kluk jako Brůča.....Nicméně pan doktor dal radu, že na takto zřízenou nohu je dobré přikládat prieznitz. Tak jsme přikládali. Kupodivu byla to rada dobrá a noha se postupně dostávala do lepší kondice. Když uhodil pátek, Brůča už docela ani nepajdal. Takže si nenechal ujít mariáš. Ale ona noha sice se lepšila, ale zřejmě ještě nebyla tak zcela ve formě, aby vydržela příliv alkoholu a nápor do 3 rána. Takže ráno byla zase baculatá a bolavá.
Brůča sice bědoval, ale vozík hnoje stál na zahradě a čekal na vyložení, nezbylo, než se do toho pustit, protože nebylo jiných pracovníků, než my dva. A tak Brůča vzal vidle, překládal hnůj z vozíku na kolečko a vozil do skleníku, kde opět z kolečka vykládal na záhony. Při té příležitosti je asi na místě podotknout, že vše dobré může mít i špatnou stránku. Výhoda záhonů ve výši pasu se totiž při trasportu hnoje jevila jako přinejmenším problematická. Pak se ještě muselo vše zrýt a přikrýt novou zeminou. Během soboty to Brůča zvládnul. Pak došlo na mě. Vše jsem uhrabala a upravila, uklidila skleník a spolu jsme slavnostně zaseli ředkvičky. Kromě toho jsem ještě zasela ostatní semínka na sazeničky, ty jsem ubytovala různě po oknech a pilně zalévám.
Pořád jsme čekali, že to jaro už musí konečně nějak přijít, když jsme všechno připravili. Ale ono mešká.
Brůča přistoupil k drastickému kroku lákání - ohlásil na sobotu grilování, i soudek koupil. Tak jsem zvědavá, zda se jaro dá přivábit či bude i nadále trucovat.
Malá poznámka na konec. Nemáme od Vánoc sestavený gril, v sobotu celý den budou kluci na dřevu v lese. Možná, že to jaro ví a nevěří, že stačí ten gril dát do provozu schopného stavu. Bobeš má ten samý a říkal, že ho se svým švagrem sestavoval jako puzle celý den. Tak uvidíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat