Dřevo

Tak jak bylo naplánováno, tak to taky bylo. V pátek jsme se sešli úplně všichni, čili 8 kousků, z toho jeden kojenec. Brůča tentokrát neponechal nic náhodě, předem řádně domluvil dopravu, takže přemístění zbytku dřeva z lesa nic nebránilo.  Sice samosebou mu ani odpovědnost nezabránila v pátečním mariáši, ale to už se opravdu nedá nic dělat. Prostě pátek = mariáš. V sobotu ráno jsem vstala dřív a k mému překvapení už dole pilně poskakoval Patrik, vstával Martin a tak vůbec se začali všichni hrabat z peřin. Udělala jsem vydatnou dřevorubeckou snídani - míchaná vajíčka se šunkou. Máme asi tak týden staré auto, takže jsem přikázala, že holiny a pracovní boty se s sebou vezmou do přepravky a obují se až v lese. Kupodivu (opravdu jsem se divila) nikdo ani moc nebrblal a poslechli všichni. Bobeš samozřejmě nemohl, jeho babička slavila 93. narozeniny a to se neodkládá, takže byli všichni u babičky. A dřevo že prý doveze (ten svůj díl) v něděli.
Počasí bylo příkladné, poprvé to bylo na tričko. Brůča naladěn na sluníčkovo kázal naložit a dovézt i tu část Bobeše, kterou mu složili na zahradu. Brůča chystal grilování a očekával bouřlivé ovace. Leč Bobeš přijel značně utrmácen, takže volal, že nepřijdou dolů a za dřevo děkují. Na Brůčově nebi se objevily mráčky.
Zaplať bůh grilování se povedlo, soudek vzal za své, mladší z nás ještě neměli dost, tak se odešli doplnit do hospody, kde byla hasičská zábava. My jsme s Brůčou ještě předvařili na neděli a šli spát. V neděli dopoledne jsme se vypravili všichni nahoru k Bobešovi na kafe, ale hlavně vyvenčit Verunku. Když jsme odcházeli, Brůča jenom podotkl, že on jde stříhat stromky a pokud ví, tak já jsem taky chtěla něco dělat jiného. Znaje ho dlouhá léta, věděla jsem odkud vítr vane a odvětila, že domácí úkoly dohoním.
Bylo fakt nádherně, u Bobeše se všichni rozplývali nad Verunkou a vyprávěli, jak probíhala cesta z Děčína.
Napřed někde u Ústí zjistili, že zapomněli u babičky kabelku, tak se museli vrátit. Když napodruhé dorazili k České Lípě, tak zjistili, že si tam zapomněla Bobešova máma peněženku a Kačena tašku s jídlem. To už se sice nevraceli, ale stejně přijeli až k páté odpoledne, když vyjeli někdy po obědě. Oba byli docela rádi za dřevo a Bobeš konstatoval, že Brůčovi několikrát volal, ale ten prostě o víkendu nebere telefon.
Tak jsme se domluvili, že přijdou k "hoře" osobně s poníženou suplikou a poděkováním.
Odpoledne jsem vzala barvu, štětec a jala se natírat nově zřízenou pavlač. Ale za chvíli jsem musela skončit, protože dorazila Kačka s Bobešem. Brůča předstíral absolutní nezájem a konverzoval o neutrálních věcech. Ledy se prolomily teprve když Bobeš odříkal ono poděkování a poptal se kolik je dlužen. Pak teprve Brůča roztál a už byl normální.
Nakonec nám to všem přišlo k smíchu, i Brůčovi. Ale to už byla neděle večer a bylo třeba jít spát, abychom se mohli úspěšně vsunout do pracovního procesu.