Když nám naši mladí řekli, že budou mít miminko, měli jsme ohromnou radost. Těšila i bála jsem se zároveň, protože vzhledem k nemoci, kterou má moje dcera je všechno, co je pro ostatní normální, rizikové. Ta nemoc se jmenuje RS - neboli roztroušená skleroza a je to pěkné svinstvo. Ale díky moderní medicině se jí dařilo docela držet na uzdě. Začalo to tím, že první tři měsíce zvracela a zvracela. Zvracela tak, až jsem o ní měla vážně strach, protože už tak je hodně, hodně štíhlá a teď ještě ubývala na váze misto aby přibývala. Navíc taky trochu krvácela, takže skončila v nemocnici. Tam jí dali trochu do pořádku, zvracení se ve 4. měsíci uklidnilo a začalo to vypadat nadějně. Ale na konci 7. měsíce opět krvácení, tentokrát ale větší.Zjistili, že má krevní obraz jak Sněhurka, žádný hemoglobin a navíc zoufalý nedostatek krevních destiček. Se závěrem, že takhle by u porodu vykrvácela, do ní napumpovali 3 krevní konzervy a krevní obraz se zlepšil. Ale po týdnu další krvácení a to už ji poslali do Podolí, kde jsou na tyto případy lépe vybaveni. Tak jsme tedy v Podolí. Musím říci, že v tomto Ústavu je skutečně dobrá péče na vysoké odborné úrovni. Po dlouhé době jsem se setkala s komplexním řešením problému, protože co si budeme povídat, jestliže jdete na ušní s tím, že Vás bolí ucho, tak vyšetří ucho a vůbec si nevšimnou, že to může být alergická reakce na píchnutí hmyzem. Ale to jen tak na okraj. Konečný verdikt je, že tam musí zůstat, protože při tom všelijakém vyšetřování přišli na to, že jednak je děťátko v naprosto nemožné pozici, jednak že spodní část dělohy vykazuje atypický cévní systém a tudíž hrozí krvácení poměrně masivní.
A tak čekáme a čekáme. Holčička má 1800 g, je malinká, ale snad už životaschopná. Jsem nervózní, jako kdybych měla rodit sama, a když už o tom mluvím, tak bych to skoro radši vytrpěla za ní.
Holčičky moje, držte se!
Žádné komentáře:
Okomentovat